
Nestíháš žít a neumíš vodu pít,zvládáš jen lhát a za to svý se rvát,
za to svý malinký vědomí ,že jsi jen ty a to tvý království,
lhát ses naučil už tak,že věříš sám jak pravdu máš a zviklat se nenecháš,
šikmo stojíš i když o lásce mluvíš.
Jako soudruh co hajluje na svátku práce ,přímo hledí
takhle se plazíš před bednou co sálá víru a smrdí
a pak se divíš co tvý dítě umí a nezabráníš mu v tom nezabráníš
za vším visí ten co se písma bojí,plazmovej bůh co tě nudí.
Teď bourej s náma
aspoň zkoušej vstát
bít a lámat
co křiví srdce a kurví mozny v nás.
Jak sádrový sochy jsou
ty kusy za zdí cihlovou
tlustý slova co se snažej
letět éterem a nechcípnout.